SiBra na závodech posledního dílu CWC, Hoškovice

           

Pátý dubnový den byl pro závodní stáj SiBra Motorsport ve znamení posledního podniku letošního Car Winter Cupu, který se konal na betonové ploše Hoškovického letiště. Na startovní čáru jsem se chystal postavit já ve svojí EVO II a Brába s Liborem na místě spolujezdce. Malým (jak se později ukázalo tak i větším) byla účast Majdy za volantem mého speciálu, protože se nám na základě skvělého nápadu vzniklého v pokročilou hodinu na jednom plese snažila dokázat, že na závodech nic není a že to zvládne taky.

            Závody wintercupu mají svoje kouzlo mimo jiné v tom, že díky nim můžeme vstávat v sobotu okolo čtvrté hodiny ranní, což se rozhodně vyplatí. Tentokrát to trochu nezvládal Libor a čekání na něj trošku pozdrželo odjezd. Ale i on se nakonec (docela překvapivě J) objevil a mohlo se vyrazit… Protože Majda nikdy moje auto neřídila, byla pro ní cesta do Hoškovic takovým neoficiálním tréninkem…. Nechal jsem jí totiž řídit. Byly to docela nervy, i když se musí nechat, že to nebyla její vina. S nástrahami mého speciálu se poprala celkem v pohodě, ale já jsem na místě spolujezdce všeobecně nervózní, natož ve vlastním autě. Cesta byla docela v pohodě až na místy docela kvalitní mlhu, jenže přece nemůže být úplně hezky, když my jedeme závodit, ne? Stejně jsem se ale docela uklidnil, když mi Majda při zastávce na benzínce předala řízení zpátky.

            Po příjezdu do Hoškovic nás počasí opět mile překvapilo – tady totiž ležela slušná mlha taky. A my už se bály, že bude krásně… takže všechno probíhalo podle klasického scénáře. Zaplatit startovný, zjistit, že technická přejímka se zase nekoná, poslouchat Brábovo chytrý odpovědi na moje nadávání při výměně horkýho výfuku (však ono se mu to jednou vrátí), projet si trať (ne dostkrát) a tak vůbec. Pořadatelé příjemně překvapili a rozdávali trička s logem CWC, Brába musel mít samozřejmě něco extra a tak jako známý bavič vyfasoval tričko dokonce s drsnou fotkou svého vozu ze závodu v Jenišovicích. Časový rozvrh akce se včetně standardního zpoždění pomalu chýlil k prvním měřeným tréninkům tak jsme se pomalu chystali „jít na to“.

            První jsem se před startovní semafor postavil já, vzdálenější kužely slalomu se sice v mlžném oparu rýsovaly tak nějak matně, ale jinak byla trať docela přehledná. Tedy jak pro koho… hned po startu se ukázalo, že podceňování nájezdů trati se nemusí vyplatit a já najednou koukám, že jedu do pásky, protože ta pneumatika se měla objet zleva a ne zprava! Hups… přibrzdil jsem a na poslední chvíli se vrátil na vytyčenou trať. Nicméně cenné sekundy neúprosně ubíhaly. Majda po téhle mojí „frajeřince“ trochu znervózněla a začala mi diktovat navigační údaje, takže střední část slalomu proběhla celkem v pohodě. Až v poslední zatáčce před cílem jsem nastřádal dostatek sebevědomí, abych zase něco provedl. Majda mi hlásila poslední pravou, já si říkal no jasně za chvíli to bude a najednou se mi těsně před autem zatřepotala páska….. tak zase přišlo ke slovu zběsilé ručkování po volantu a brždění. Na svojí obhajobu můžu říct asi jenom to, že jsem nakonec ani jednou pásku ani kužel netrefil. I když diváci se asi museli královsky bavit, co že je to za blba…. Oproti mě uběhla Brábovi a následně i Majdě měřená tréninková jízda vysloveně trapně nudně a proto asi nemá cenu je rozebírat. Tréninkové časy odpovídaly odvedeným výkonům a Majda může vyprávět, že mě v jedné jízdě porazila. No co se dá dělat, já už to nějak přežiju.

            První ostrou jízdu jsme startovali ve stejném pořadí, takže první na řadu jsem šel opět já. Díky opatrnější jízdě bez přílišných chyb a bloudění se mi podařilo zajet mnohem přijatelnější čas (1:29:50). I Brába zajel solidně (1:30:93) a bylo vidět, že mu nové přitvrzené tlumiče dost prospěly – jak co do stability jeho NV2, tak ke zvýšení sebevědomí. O show se tentokrát musela postarat až Majda. Jela docela slušně a svižně….až moc. Po jedné z vraceček sice přesně poslechla moje rady co dělat, ale bohužel jsem trochu přecenil její možnosti, takže z navazující levé zatáčky vyletěla ven. Ve chvíli, kdy se zadní kola škodovky pořád držené pod plynem seznámila s trávníkem vedle trati, auto začalo dělat čest pověstem o jeho přetáčivosti a zadní kola začala vesele plnit roli travní sekačky. Majda bohužel nestačila auto srovnat, takže si ještě udělala výlet přes trať a potom plynule vyjela a pokračovala. Musí se uznat, že nezmatkovala a proti některým jiným, kteří zakufrovali mnohem hůř se pořád snažila dostat zpátky do správného směru. Ostatně by asi ani neztratila moc času, jenže v místě kde vyletěla byly zrovna kužely, takže se k jejímu času přidala ještě nějaká ta penalizace (1:49:13). V tomhle kole jsem se podle očekávání svým časem posunul před Brábu, i když to bylo těsnější než by mi bylo milé. Majda byla z nás třetí.

            Do druhého kola jsem opět startoval první, tentokrát s vědomím, že bych se měl docela snažit, aby mě Brába nepředjel a pak se mi do smrti nesmál. S tím vědomím se mi nakonec podařilo zlepšit čas první jízdy (1:28:85) a zajet tak někde docela blízko limitů, daných zoufale měkkým sériovým podvozkem. No do Běšin budou už na autě přitvrzené tlumiče made by p. Kůrka jako má Brába. Tentokrát se Majdě povedlo vsocit ještě před Brábu a musí se nechat, že sice nejela tak ostře jako v první nepovedené jízdě, ale zase celkem svižně a hlavně bezchybně. Slušný výsledný čas (1:35:68) tomu odpovídal a myslím, že se svým premiérovým vystoupením mohla být docela spokojená. To samé se ale nedá říct o Brábovi, si sice zhoršil čas (1:31:80), ale pořád se mi přibližoval víc než bych předem čekal, což se asi dá přičítat podvozku, ale i jeho druhá jízda byla vzhledem k tomu co dokáže trapně čistá, nudná a bezchybná. Zase žádný kotrmelec nebo hodiny, příkopů a stromů se bohužel taky nedostávalo…. No co se dá dělat….

            Potom co jsem po druhém kole kontroloval stav pneumatik na EVO II a zděsil se při pohledu na levou přední, která byla skoro na odpis, jsem rázně zrušil další starty mého auta na tomhle závodě, takže do třetí jízdy už nastoupil jenom Brába. Já jsem převzal kameru od už dost unavené Verunky a vrhnul se do dokumentování. Když jsem konečně mohl vidět Brábovo jízdu celou a naživo, musel jsem uznat, že jeho auto sedí výborně a určitě se na rozdíl ode mě v každé zatáčce necítí jako zrnko písku v přesýpacích hodinách. Ani za třetí jízdu se rozhodně nemusel stydět (1:31:62), ačkoliv nebyla o moc lepší než druhá.

            Výsledky opět ukázaly, že na nějaká lepší umístění prostě ještě nemáme auta a že moje 22. místo mezi v kategorii do 1400 v Jenišovicích byl spíš omyl osudu, než znamení zlepšování se. Tentokrát to bylo 46. místo, takže nic moc. Brába obsadil 49. místo a Majda předposlední 52. Speciální poděkování patří tentokrát Verunce, protože nám její odhodlání zajistilo spoustu záběrů ze závodu a musí se nechat, že natočit cca 2 hodiny videa s ne zrovna moderní a tím pádem i dost těžkou kamerou není žádná legrace. Zpestření jsme se dočkali ještě cestou zpátky. Brába jel první a protože mu začal docela silně unikat olej z motoru, tak mi při předjíždění kamionu na dálnici přistála docela solidní dávka na čelním skle. No a co se asi může stát když máte na skle vrstvu motorového oleje? No jistě, dojde kapalina v ostřikovačích…. Takže následoval výlet na nejbližší benzínovou stanici a čištění okna. Brába mezitím zjistil, že s olejem nic nenadělá, tak jenom dolil a navíc, že mu prasknul jeden šroub na objímce tlumiče výfuku, takže se mi nakonec dostalo i zadostiučinění za jeho úšklebky, když jsem rozpálený tlumič sundával já….. Nebudete tomu věřit, ale nadával stejně jako já. J A protože jsme tým a držíme spolu, tak se mi hnulo těsnění pod zátkou na víku ventilů a tím pádem dostal taky trochu mého oleje na předek auta…. Na úplný konec nutno dodat, že Brábův motor nevydržel zatížení a odebral se do věčných lovišť. Jinak to byla docela vyvedená akce.

           

 

Zdraví,

Siki 
"ředitel"

SiBra Motorsport

 

 

Videogalerie

Komentáře

 

ZPĚT do galerie

 

info@sibra-motorsport.cz